Tschechisch

Horečka, viry a autologní imunitní buňky v bioterapii
pokročilé rakoviny

Horečka, viry a autologní (tj. pacientovy vlastní) buňky jsou přírodní léčebná činidla, která se vydávají úspěšně do boje milionkrát za den. Nepřímá kore­lace zjištěná mezi výskytem rakoviny na straně jedné a horečkou[1] a virovou infekcí  [2]   na straně druhé naznačuje, že horečka a viry se vyvinuly, aby posky­tovaly ochranu před rakovinou. Zatímco je zřejmé, že imunitní systém musí hrát důležitou úlohu, existuje skutečnost, že většina imunoterapií je neúčinná při pokročilé rakovině způsobené nezadržitelným růstem nádoru. Nejenom že rakovinové buňky vytvářejí činidla, která stimulují jejich vlastní růst, ale jsou také schopna obrátit zbraně proti útočníkům. Zatímco rakovinová buňka sama je částečně nezranitelná (neadekvátní tvorba receptoru FAS, CD95) a často nesmrtelná (defektní regulační gen p53), je plně schopna vysílat smrtelné signály (ligand FAS, CD95L) a zabíjet své pronásledovatele.

Při pokročilé rakovině nejsou imunitní buňky již schopny udržet krok s růstem nádoru. Za této pochmurné situace je Hirošimě podobná devastace způso­bená chemoterapií založena spíše na zoufalosti než na rozumné vědě. Odhlí­žeje od řídkých nádorů varlat a určitých forem leukémie si chemoterapie ne­může činit nárok na to, že je kurativní. Prodloužení pacientova života je do­saženo za strašnou cenu, jak co se týče utrpení, tak ekonomicky. Názory se často liší co do užitečnosti zabránění tvorbě cév, aby se omezil nezadržitelný růst nádoru[3].

Pro toto všechno je většina imunoterapií užitečná pouze ve stadiu minimální nádorové zátěže: k zničení zbytkových rakovinových buněk, které nemohou být vidět zobrazovacími technikami, dokonce dříve než konvenční a nádorové markery signalizují přicházející nebezpečí[4].

Hypertermie, viry a autologní imunitní buňky jsou vědecky dokumentované výjimky z pravidla, že imunoterapie může být úspěšná pouze ve stádiu mini­mální nádorové zátěže.

1. Hypertermická terapie pokrývá všechny terapie spjaté se vzestupem tě­lesné teploty. Zahrnuje aktivní hypertermii (pravou terapii horečkou) a pasivní hypertermii celého těla (systemická hypertermie) nebo individuálních částí těla (lokoregionální hypertermie) infračerveným ozařováním (povrchová hy­pertermie) nebo střídavým elektrickým polem (hloubková hypertermie).

1.1 Terapie horečkou: Horečka je vyvolána usmrcenými bakteriemi. Bezpo­chybným standardem je Coleyův toxin, směs grampozitivních a gramnegativ­ních bakterií, který se užívá po více než jedno století[5]. Ostatní směsi nebo náhražky jako je a-interferon se ukázaly být méně účinné. Tři srovnávací stu­die[6] a pilotní studie německé university[7] prokázaly bezpochybný úspěch; a fundamentální účinnost terapie horečkou při pokročilé rakovině je mimo ja­koukoliv pochybu[8].

1.2 Lokoregionální hloubková termoterapie: Zatímco horečka má všeo­becný imunostimulační účinek, dosažená teplota není dostačující pro onko­lýzu. Pasivní léčby systemickou hypertermií s teplotami až 42 - 42,5 °C po­škozují nejen rakovinové buňky, ale i imunitní systém, takže není rozdílu mezi nimi a chemoterapií.

Strategie kombinující terapii horečkou s lokoregionální hloubkovou ter­moterapií[9], kdy horečka dosahuje svého vrcholu, poskytuje dvě rozhodující výhody:

1.2.1 Teploty jsou aditivní. Běžné hypertermické náčiní může zvednout tep­lotu nádoru o 4 – 8 °C nad teplotu okolí, takže při horečce 39 – 40 °C se do­sáhne teploty nádoru 43 – 48 °C. Tyto hodnoty se pokládají za dostatečné pro vyvolání onkolýzy. Naproti tomu, protože se teplo šíří nestejnoměrně, lo­koregionální hloubková termoterapie sama nedosahuje spolehlivě onkolytic­kých teplot, a proto může být zapotřebí současné chemoterapie.

1.2.2 Terapie horečkou působí optimální imunostimulaci a zničení nádoru se vyvolá lokoregionální hloubkovou termoterapií, když teplota dosahuje svého vrcholu.

Protikladných cílů optimální imunostimulace a účinné destrukce nádoru se dá dosáhnout jen kombinací terapie horečkou s lokoregionální hloub­kovou termoterapií.

2. Onkolytické viry: Studie provedená v několika centrech a s užitím placeba ukázala u pacientů s rakovinou v pokročilém stádiu působivý účinek léčby vakcínou z oslabeného viru newcastleské choroby[10].

V následující pozorovací studii se právě léčí 14 pacientů s glioblastoma mul­tiforme pouze živým oslabeným kmenem viru newcastleské choroby[11]. Všech 14 pacientů v této studii má svou diagnózu ověřenou histologicky. Sedm pa­cientů je ještě naživu a prakticky bez obtíží a u čtyřech z těchto případů byla počáteční diagnóza stanovena před 5 až 9 lety. Žádný jiný druh léčby se ne­přibližuje tomuto stupni úspěchu.

Virus newcastleské choroby, původce atypického drůbežího pseudomoru, není v hu­mánní medicíně znám. Existuje optimistický pohled, že by mohl být ideálním cytostatikem: zasahuje všechny rakovinové buňky[12] a šetří zdravé lidské buňky. Rakovinové buňky se rozpadají nebo je virus "značkuje", takže je imu­nitní systémem identifikuje a posléze napadne. Zvýšená imunogenicita ná­doru posiluje vyhlídky na úspěch dokonce i u těch druhů rakoviny, které rea­gují na imunoterapii málo nebo vůbec ne.

Viry také přímo stimulují imunitní buňky, aby vylučovaly působky, které akti­vují celý imunitní systém. Je-li dávka správná, stoupne tělesná teplota po ně­kolika hodinách, dlouho před tím, než se nádorové buňky rozpadnou. Viry tedy stimulují specifickou i nespecifickou imunitu, snižují nádorovou zátěž a usnadňují imunitní obranu.

Jedinečná vlastnost virů stimulovat imunitní systém ukazuje, že v budoucnu se bez nich neobejde žádná léčba rakoviny.

To je teorie, výsledky v praxi jsou však daleko střízlivější. Závěr ze studie s glioblastomy je, že pravděpodobnost zemřít je stále ještě větší než přežít. Průlom v onkolytické virové terapii závisel na dvou malých detailech:

2.1 Účinnost virů musí být zlepšena.

2.1.1 Byla vyvinuta testovací metoda (virogram), která dokáže identifikovat nejúčinnější virus ničící rakovinu z celé řady virů schopných infikovat ra­kovinovou buňku. Dvě klíčová kriteria byla čas zničení buněčné kultury (čas lýze) a schopnost viru rozšířit se do sousedních buněk před zničením rakovi­nové buňky a než imunitní systém a nádor se mohou samy bránit vytvořením interferonu a protilátek (schopnost vytvořit syncytium).

2.1.2 Před užitím se potom nejlepší přirozený virus adaptuje na nádor. Doba lýze se může znatelně snížit kontinuální pasáží v autologní nebo heterologní kultuře, čímž vznikne onkolytický kmen viru adaptovaný na nádor (TAO).

2.2 Viry musí být podány regionálně. Onkologičtí virologové souhlasí, že viry fungují nejlépe, jsou-li podány blízko nádoru[13]. Zkušenost ukázala, že nit­ronádorová injekce vždy vede k zmenšení velikosti nádoru nebo při nejmen­ším k změknutí nádoru způsobenému doprovázející imunitní odpovědí. To však nemá viditelný účinek na sousední ohniska. Opravdový průlom se do­stavil pouze po regionálním podání viru TAO do cévy zásobující nádor. Pro plicní tumory je dostatečný konvenční katétr do pravé srdeční předsíně. V případech všech ostatních nádorů se musí viry injikovat do zásobující tepny.

Zkušení radiologové již dlouho zavádějí podobné systémy pro regionální chemoterapii. Můj skromný, leč rozhodující příspěvek byl podat regionálně viry. Výhoda regionální onkolytické virové terapie před systemickým nebo lo­kálním podáním je tak zřejmá, že srovnávací studie by nebyla ospravedlni­telná z etických důvodů.

Při dřívějším obvyklém zvyku injekce do periferní žíly snižuje z toho vyplýva­jící dlouhá cesta k cíli a kapilární síť plic podíl viru dosahující nádor na < 1 : 1000. Tato situace je podobná inhalaci, kde sliznice byla kritickou překážkou. Virus newcastleské choroby sice neinfikuje zdravé lidské buňky, ale váže se na všechny buňky a je odstraňován z krevního oběhu. K překonání tohoto mi­nimálního zasažení cíle je důležité vmanévrovat virus přímo k nádoru.

Situace se podstatně změnila po regionálním podání viru: protože elegant­nější cesta apoptosy je obvykle nedostatečná, nádorové buňky se eliminují zánětem, který vede nejprve k změknutí a zvětšení nádoru, později k zmen­šení jeho velikosti. Nádorové markery vykazují nejprve rychlý vzestup a po­tom pokles trvající několik týdnů nebo měsíců. Podobný obrázek lze pozoro­vat v celkovém zdravotní stavu: rozpadající se hmota nádoru ubírá pacientům vitalitu, takže se cítí unavení a vyčerpaní. Začnou se cítit lépe, když tato re­akční fáze přejde. Avšak pouhé vědomí důvodu této nepohody ji snižuje na snesitelnou úroveň.

Jestliže pacienti nereagují na regionální podání viru, pravděpodobným důvo­dem je špatná funkce přívodného systému. Indikována je dále vaskulární vi­zualizace, aby se zajistilo, že virus zasáhne svůj cíl.

3. Terapie autologními imunitními buňkami.

Specifický (získaný) a nespecifický (vrozený) imunitní systém plní rozličné úlohy a oba jsou stejně důležité[14]. Ve specifickém imunitním systému má každá buňka jedinečný, vysoce specializovaný účel. B-lymfocyty se transfor­mují na plasmatické buňky a tvoří protilátky, které identifikují rakovinné buňky pro systém komplementu a pro cytotoxické T-lymfocyty. T-lymfocyty ničí ra­kovinné buňky buď spuštěním programované buněčné smrti (apoptosy) nebo uvolněním cylindrické bílkoviny perforinu, který se sám začleňuje do blány buněčné cílové buňky. Imunita zprostředkovaná protilátkami a buňkami vyka­zuje paradoxní antagonizmus, při kterém zvýšená agresivita imunitního sys­tému koexistuje s nádorovou tolerancí. Ta může být překonána podáním vhodných léčiv, např. inhibitorů COX-2.

Většinu imunologické práce vykonává nespecifický imunitní systém zahrnu­jící granulocyty, makrofágy a NK-buňky. NK-buňky existují hlavně proto, aby eliminovaly rakovinové  buňky a buňky napadené viry.

Většina imunoterapií jako je fytoterapie, orgánová a ortomolekulární terapie, stimulují zejména nespecifický imunitní systém. Horečka a NK- buňky jsou také nespecifické imunostimulanty. Viry působí na oba systémy: nejprve sti­mulují nespecifický imunitní systém, později je tu specifická imunitní odpo­věď, která je potencována přítomností virů.

3.1 Specifická imunita je stimulována nejsilněji dendritickými buňkami. Ty tvoří most mezi vrozeným a získaným imunitním systémem. Identifikují, pohl­cují a rozkládají rakovinové buňky, migrují do lymfatických uzlin (nebo kostní dřeně) a "nabízejí" fragmenty lymfocytům. Ty čekají na signál, aby se změnily na aktivované cytotoxické T-lymfocyty, které zabíjejí rakovinové buňky.

Dendritické buňky prokázaly mimořádnou účinnost při karcinomu ledvinových buněk[15], vysoce imunogenické formě rakoviny. Aby se stejný zázračný úči­nek projevil u jiných typů rakoviny, musí být nejprve učiněny identifikovatel­nými, což je meta, které se dosáhne našimi viry, jež jsou nejúčinnějšími ko-stimulanty dendritických buněk.

3.2 Léčení dendritickými buňkami samotnými má určitý klinický užitek maxi­málně u 30-50 % pacientů. Většinou však se setkáváme častěji se selháním než úspěchem, užije-li se dendritických buněk samotných. To je důvod, proč útočíme na rakovinu užívajíce několika přístupů zároveň, které nejsou pouze aditivní, nýbrž se navzájem potencují.

Zcela novým přístupem je kombinace dendritických buněk s NK-buňkami (natural killers = přirození zabíječi). Nevýhoda dendritických buněk a jejich efektorů (lymfocytů) je, že dokáží zaútočit, jen když rakovinové buňky vytvo­řily na svém povrchu transplantační antigeny (epitopy MHC). To omezuje je­jich užitečnost v obraně proti nádorům, protože rakovinové buňky jsou často charakteristické úplnou ztrátou identity, což je činí neviditelnými pro speci­fický imunitní systém. Dovedou však být identifikovány vrozeným imunitním systémem, který zahrnuje NK-buňky. Rosenberg využil této skutečnosti, aby vyvolal remisi některých druhů rakoviny[16]. Předpovídá se, že užití NK-buněk ve spojení s dendritickými buňkami se dožije renesance.

V naší praxi se provádí imunoterapie v cyklech oddělených od sebe in­tervalem asi tří týdnů, během kterých se podávají jen viry. První cyklus trvá tři týdny, následující cykly každý vždy dva týdny. Základní imuni­zace zahrnuje čtyři cykly a trvá asi šest měsíců.

Náš léčebný postup u pokročilé rakoviny je následující:

1.Biografický pohled zpět, zahrnující sociální souvislosti a pacientův vnitřní postoj k nemoci.

2.Všeobecné vyšetření, při čemž se  posuzuje:

2.1Pacientova schopnost vypořádat se s horečkou (zátěžový EKG a spirogram)

2.2Současná nádorová zátěž (laboratorní vyšetření a zobrazující tech­niky)

2.3Fokální diagnóza (Nogierova ušní akupunktura), za účelem zjiš­tění ložisek chronického zánětu (tonsily, paranasální siny, zuby, břišní dutina)

2.4Homeopatický recept detoxifikace:

2.4.1Nespecifická detoxifikace podnítí metabolismus a stimuluje farma­kologicky a fyzicky vylučovací orgány.

2.4.2Specifická detoxifikace je založena na homeopatických předpi­sech: stimuluje funkci orgánů a přerušuje patologický přenos sig­nálů karcinogeny. V postchemoterapeutických stavech jsou home-o­patizovaná chemoterapeutická činidla nezbytná pro obnovu imunologické kompetence.

3.Detailní léčebný plán

4.Instruktáž týkající se jednoduchých cvičení qigong, aby se zabránilo pří­znakům chřipky majícím vztah k horečce a aby se zlepšil pacientův vnitřní postoj k nemoci (psychoonkologie).

5.Zavedou se přívodné systémy, takže onkolytické viry se dají injikovat denně nebo obden do bezprostřední blízkosti nádoru.

6. Krev se odbírá denně za účelem získání dendritických a NK-buněk. Středněvlnné UV záření nebo ozonová terapie krátce před odběrem krve stimulují mohutnou proliferaci NK-buněk.

7.Kombinovaná léčba horečkou + lokoregionální hloubková termoterapie denně od pondělí do pátku v dvoutýdenních cyklech.

8.Týden po odběru krve se injikují dospělé dendritické buňky do nádoru (samotné) nebo do kůže či lymfatické uzliny (spolu s autologním nebo ci­zím nádorovým materiálem).

9.Dva týdny po odběru krve se injikují NK-buňky do nádoru nebo artérie.

10.Po intervalu 2-3 týdnů (během kterého se podávají pouze viry) se tyto dvoutýdenní léčebné cykly opakují zpočátku čtyřikrát. Postup se za­znamenává měsíčně a intervaly as podáváním virů se mohou prodloužit, jakmile nádor začíná ustupovat.

V případě malé nádorové zátěže se mohou vynechat dendritické buňky a NK-buňky, aby se zabránilo návratu choroby a metastázám. Jestliže však byl nádorový materiál náležitě uchován, potom terapie dendritickými buňkami podstatně snižuje riziko návratu choroby. V závislosti na agresivitě nádoru doporučujeme ročně 1 - 2 série sestávající vždy z 6 léčení horečkou.

Agresivita se posuzuje podle nádorové zátěže a histologicky. Kde je špatná prognóza, je radno přidat některý aspekt léčebného postupu pro pokročilou rakovinu, zejména dendritické buňky a LAK lymfokinem aktivované NK-buňky. V nepřítomnosti autologního nádorového materiálu jsou dendritické buňky charakterizovány za použití cizích rakovinových buněk, o nichž je známo, že jsou nositeli povrchových antigenů specifických pro rakovinu.

V tomto příznivém stádiu klinické absence nádoru by měla být zničena všechna hnisavá ložiska.

Otázka "Proč právě já jsem onemocněl?" by neměla být ani vynucována, ani zapomenuta. Nemoc by mohla být dobrým důvodem pro pacienta, aby ra­dikálně změnil způsob života[17].

August 2004

[1] Hager, E.D., Abel, U.: Biomodulation und Biotherapie des Krebses [Biomodulation and biotherapy of cancer], Heidelberg 1987, p. 26.

[2] Kölmel, K.F.: Infections and melanoma risk: results of a multicentre EORTC case-control study. Melanoma Research 1999; 9: 11-519.

[3] Brewer, G., Dick, R., Grover, D., LeClaire, V., Tseng, M., Wicha, M., Pienta, K., Redman, B., Jahan, T., Sondak, V., Strawderman, M., LeCarpentier, G., Merajver, S.: Treatment of metastatic cancer with tetrathiomolybdate, an anticopper, antiangiogenic agent: Phase I study. Clinical Cancer Research 2000; 6: 1-10.

[4]Nous avons fondé une société pour le diagnostic précoce et le traitement du cancer.

“Gesellschaft für Krebs-Frühdiagnostik und -Therapie e.V.”, Arno Thaller, President, Benzing 6, 91801 Markt Berolzheim, tel.: 09146-9429714, fax: 09146-224, e-mail:  Krebsfruehdiagnostik@no_Spam.t-online.de

[5] Helen Coley Nauts, in: Bibliographie von Berichten zur klinischen oder experimentellen Anwendung von Coley-Toxinen.(Streptococcus pyogenes und Serratia marcescens) 1893 – 1986 [Bibliography of reports on the clinical or experimental administration of Coley’s toxins; (Streptococcus pyogenes and Serratia marcescens) 1893 – 1986] in: Hager, E.D., Abel, U.: Biomodulation und Biotherapie des Krebses. Endogene Fiebertherapie und exogene Hyperthermie in der Onkologie [Biomodulation and biotherapy of cancer.  Endogenous fever therapy and exogenous hyperthermia in oncology], Heidelberg 1987, pp. 168 - 188.     

[6]Kempin, S., Cirrincone, C., Myers, J., Lee III, B., Straus, D., Koziner, B., Arlin, Z.,      Gee, T., Mertelsmann, R., Pinsky, C., Comacho, E., Nisce, L., Old, L., Clarkson, B., Oettgen, H.: Combined modality therapy of advanced nodular lymphomas (NL): the role of non-specific immunotherapy (MBV) as an important determinant of response and survival. Memorial Sloan-Kettering Cancer Center, New York, N. Y. 10021, in: Proceedings of ASCO (American Society of Clinical Oncology) 2=19, 56 (1983), C218.

Oettgen, H.F., Old, L.J., Hoffmann, M.K. and Moore, M.A.S.: Antitumor effects of endotoxin: possible mechanism of action, in: Homma, Y., Kanegasaki, S., Lüderitz, O., Shiba, T., Westphal, O., Bacterial Endotoxin, Weinheim, 1984, pp. 205 -21.

Zhao You Tang, Hai Yan Zhou, Gang Zhao, Li Mian Chai, Ming Zhou, Ji Zhen Lu, Kang Da Liu, H. Francis Havas, Helen Coley Nauts: Preliminary result of mixed bacterial vaccine as adjuvant treatment of hepatocellular carcinoma. Med. Oncol & Tumor Pharmacother. 1990; 8 (1): 23-28.

Johnston, B.J.: Clinical effect of Coley’s toxin - I.: a controlled study, in: Cancer Chemother. Rep. no. 21, 19-41 (1962).

Johnston, B.J., and Novales, E.T.: Clinical effect of Coley’s toxin - II.: a seven-year study, in: Cancer Chemother. Rep. no. 21, 43-68 (1962).

[7]   Kölmel, K.F., Abel, U., Kuhn, B., Vehmeyer, K., Wieding, J. U.: Behandlung des metastasierenden malignen Melanoms mit einem Endotoxin enthaltenden Bakterienlysat. Ergebnisse einer Pilotstudie [Treatment of metastasising malignant melanoma with a bacterial lysate containing endotoxin.  Results from a pilot study], in: Waclawizel, H. W., Gebhart, W., Manfreda, D., Schlag, P. (eds.): Das maligne Melanom [Malignant melanoma], Berlin, Heidelberg, New York 1991, pp. 238 – 241.

[8]Abel, U.: Die Wirksamkeit der aktiven Fiebertherapie des Krebses mit Bakterientoxinen [The efficacy of active fever therapy of cancer with bacterial toxins]. Zeitschrift für Onkologie 1999; 31 (2): 47-55.

Hager, E.D., Abel, U.: Biomodulation und Biotherapie des Krebses. Endogene Fiebertherapieund exogene Hyperthermie in der Onkologie [Biomodulation and biotherapy of cancer.  Endogenous fever therapy and exogenous hyperthermia in oncology], Heidelberg 1987, 168 - 188.

Hager, E.D.: Mikrobielle Immunmodulatoren: Aktive Fiebertherapie mit Bakterientoxinen [Microbial immunomodulators: active fever therapy with bacterial toxins], in: Naturheilverfahren und unkonventionelle medizinische Richtungen.Grundlagen, Methoden, Nachweissituationen [Natural healing and unconventional medical trends, principles, methods, detection situations], eds. M. Bühring and F.H. Kemper. Berlin, Heidelberg, New York, 1992ff: Chapter 10.05, pp. 1-39.

[9] Øvergaard, J., The Design of Clinical Trials in Hyperthermic Oncology, Danish Cancer Society, Department of Experimental Clinical Oncology, Radiumstationen, D-8000 Aarhus C, Denmark, in: Physics and Technology of Hyperthermia, ed. by Fields, S.B. and Franconi C., 1987.

Sugahara, T., Yamamoto, I.: Clinical response of hyperthermia. Biomedical Engineering Application Basis Communication 1994; 6: 340-362.

van der Zee, J. et al.: Comparison of radiotherapy alone with radiotherapy plus hyperthermia in locally advanced pelvic tumors: a prospective, randomised, multicentre trial. Dutch Deep Hyperthermia Group,Lancet 2000; 355(9210): 1119-1125.

Szasz, A., Szasz, O., Szasz, N., Electro-hyperthermia. a new paradigm in cancer therapy, Deutsche Zeitschrift für Onkologie, 2001; 33: 91-99

Hager, E.D, Dziambor, H. et al.: Deep hyperthermia with radiofrequency in patients with liver metastases of colorectal cancer.  Anticancer Research 1999; 19: 3403-8.

Sahinbas, H., Grönemeyer, D.H.W., Böcher, E.R., Lange, S.: Hyperthermia treatment of advanced relapsed gliomas and astrocytomas. University Witten/Herdecke, Bochum, Hyperthermia Symposium, Cologne 26. -27.10.2003.

Hager, E.D.: The treatment of patients with high-grade glioma with deep RF-hyperthermia, ASCO Meeting 2003.

[10]>Csatary, L.K., Eckhardt, S., Bukosza, I., Czegledi, F., Fenyvesi, C., Gergely, P., Bodey, B., and  Csatary, C.M.: Attenuated veterinary virus vaccine for the treatment of cancer, in: Cancer Detection and Prevention 1993; 17(6): 619-627.

Driever, P. H., Rabkin, S. D.: Replication-competent viruses for cancer therapy. Basel, 2001, Monographs in Virology Vol. 22, ed. Doerr, H.

[11] Csatary, L.K., Gosztonyi, G., Szeberenyi, J., Fabian, Z., Liszka, V., Bodey, B., Csatary, C.M.: MTH-68/H oncolytic viral treatment in human high-grade gliomas. Journal of Neuro-Oncology 2004; 67: 83-93.

[12] Le professeur Schirrmacher du centre allemand de recherche contre le cancer(DKFZ) à Heidelberg a étudié “des centaines de cultures cellulaires de tumeurs humaines” et n’a pas pu découvrir un seul clone résistant (communication personnelle). Cela représente un avantage majeur de plus par rapport aux cytostatiques.

Comparé aux autres virus, le virus de la maladie de Newcastle se distingue par la stabilité de son code génétique et par le fait qu’il n’est pas incorporé au génome humain. Dans ce contexte, les craintes que ce virus bénéfique puisse un jour changer d’apparence par une mutation et produire ainsi des tumeurs semble totalement irréalisable.

[13] Schirrmacher, V., Griesbach, A. and Ahlert, T.: Antitumor effects of Newcastle Disease Virus in vivo: local versus systemic effects.     International Journal of Oncology 2001; 18: 945-952.

[14] Thaller, A.: Tumortherapie mit Fieber, Viren und Visualisierung, ein Konzept, das alte Erfahrung, moderne Wissenschaft und die Kraft des Glaubens in sich vereint [Tumour therapy with fever, viruses and visualisation: a strategy that combines ancient experience, modern science and the power of faith].In: Leben mit Krebs, Perspektiven in das 21. Jahrhundert [Living with cancer – a look ahead into the 21st century], ed. Heiss, G., Mainz 2001. This article is based on :

Thaller, A.: Tumortherapie mit Fieber und onkotropen Viren unter Leitung der Polymerase-Kettenreaktion zur Erstellung eines “Virogramms” und zur Erfolgskontrolle [Tumour therapy with fever and oncotropic viruses guided by the polymerase chain reaction to prepare a “virogram” and to monitor success]. Congress report: Stacher, A., (ed.) “Ganzheitliche Krebstherapie. 5. Wiener Dialog über Ganzheitsmedizin” [“Holistic cancer therapy. 5th Vienna Dialogue on Holistic Medicine”], 25.-27.3.1999, Vienna 2000, pp. 256-270.

[15] Kugler, A., Stuhler, G. Walden, P., Zöller, G., Zobywalski, A., Brossart, P., Trefzer, U., Ullrich, S., Müller, C., Becker, V., Gross, A., Hemmerlein, B., Kanz, L., Müller, G., Ringert, R.-H.: Regression of human metastatic renal cell carcinoma after vaccination with tumor cell-dendritic cell-hybrids. Nature Medicine 2000; 6 (3): 332-336.

[16] Rosenberg S.A.: Progress in human tumour immunology and immunotherapy. Nature 2004;411: 380-384.

[17] Šebková-Thaller, Z.:

  • I flourish, I relish and I tackle it! Taijiquan & Qigong Journal 3/2000, pp. 14-19.
  • “I tackle it!” - Qigong in therapies, Die Andere Realität 4/2000, p.20.
  • The roots of heaven and earth, Grenzenlos, 3/ 2001 p 6, 7, 16.
  • Qigong in cancer therapy – Mensch & Sein 7/01, p. 59.
  • I flourish, I relish and I tackle it! Qigong in cancer therapy, tiandiren, 2/2001, pp. 4-6.